Vítkovice

Výjezd do Vítkovic vyšel na státní svátek (Den vzniku samostatného československého státu) a tak se na něj vydalo vzhledem ke vzdálenosti Hradce od Vítkovic relativně slušný počet fanoušků.(následně v sektoru cca 100 hlav) Na výjezd jedeme společně autobusem, který je téměř plně obasazen. Poprvé v letošní sezoně s námi jede i fanoušek Fekyn, který musel z pracovních důvodů předešlé výjezdy oželet. Vítej zpátky. UAAAAA Cesta jinak probíhá v klidu. Jedeme plynule až do Vítkovic kam dorážíme půl hodiny před začátkem utkání. Koupíme lístky do našeho sektoru a v klidu se připravujeme na začátek našeho supportu. Hala se postupně zaplňuje až se v ní schází něco málo přes 5 tis. fanoušků. 

Support 

Hradec: Podle mě náš nejlepší letošní support na venkovním utkání.(Pradubice nepočítám,protože tam jsme jako doma  :-) Skutečně se do supportu zapojuje většina výjezdníků a i přes nepříznivý stav si jedeme to svoje. Ve druhé třetině mají naši hráči veliký tlak,ale skore na tabuli zůstává stále nepřiznívé. Spousta fanoušků se nechává strhnout naší nemohoucností v koncovce, až je ten zmar nakazí natolik,že support místama uvadá. Třetí třetina je ve znamení našeho mírného tlaku ale do nějakých větší šancí se nedostáváme. Až přichází vyrovnání z hole Rastyho,které u nás v sektoru rozpoutává fanatickou atmosferu. Tu přerušuje rozhodčí svým zásahem do hry vyloučením našeho hráče. Stále ale věříme,že na body dosáhneme vzhledem k tragickým přesilovkám předváděných od obou mužstev. V oslabení jdeme do brejku. Goooool. Rasty otáčí skore a všichni jsme vystřeleni až na Mars. Neskutečná chvíle. UAAAA. Vítězství v klidu ubráníme. Po děkovačce vyčkáváme před halou a společně se přesouváme k autobusu.

Vítkovice: Vítkovický support vypadá opticky dobře,ale za celou dobu je zaslechnu tak jednou. Ani hala se moc nepřidává k nějaké větší aktivitě a tak nás zaujmou jenom svou povedenou choreografií. Degraduje jí akorát veliká podobnost s baníkovskou plachtou z loňské sezony. Originální nebyla, pěkná ale jo. Ve třetí třetině vytahují vítkovičtí vlajky, škoda že nejsou doplněny hlasitějším projevem,chorálem.

Po cestě zpět nám řidíč pouští Bonyho a klida s mluveným komentářem. Celý autobus se náramně baví hlavně při lehtivých scénách. 

Po příjezdu do Hradce se všichni rozcházíme do svým domovů.