Třinec

Již po druhé v letošní sezóně nám výjezd vychází na státní svátek. V prvním případě nás čekala cesta do Vítkovic. Tentokrát se na naší návštěvu mohla těšit třinecká Werk Aréna. Sraz byl naplánován na dvanáctou hodinu u zimního stadionu. Zhruba ve čtvrt na jednu náš zcela zaplněný autobus opouští areál našeho domovského stánku a vyrážíme směr Slezsko. Cesta probíhá relativně v klidu. Občas si zazpíváme nějaký ten chorál. Většina lidí popíjí různé alkoholické nápoje. Někteří zvolili pivo, jiní zase víno a další sáhli po flašce něčeho tvrdšího. Jedna z našich zastávek je na benzínové pumpě s vyhlášeným stánkem se slovenskými klobásami, uzeným nebo třeba korbáčiky. Bohužel obsluha většinu z nabídky momentálně nemá. Nakupujeme tedy alespoň uzené sýry a pokračujeme opět v cestě. Před třinecký stadion přijíždíme zhruba půl hodiny před zápasem tedy v šestnáct třicet.

  Místní pořadatelé nám sdělují, ať spočítáme kolik chceme lístků, vybereme peníze a jeden člověk jej dojde koupit. Vysvětlujeme jim, že bude lepší, když si pro ně každý dojde sám a tak se i děje. Cena lístků jsou dvě stovky. Na zimák vcházíme odděleným vchodem s velice důkladnými kontrolami. V sektoru se nás schází okolo padesáti hlav. Tři minuty před začátkem rozjíždíme náš support. Ten bych od samotného začátku hodnotil kladně. Fandění si užíváme i přes to, že dostáváme branku a prohráváme. Střídáme chorály a pokřiky. Všichni si support užíváme.

 Po konci první třetiny doplňujeme energii na další fáze utkání. Někteří nakupují piva zatím, co jiní šli kouřit nebo se procházejí po stadionu. Se začátkem druhé třetiny opět rozjíždíme náš support. Ten neupadá a stále má velice kvalitní úroveň. Našim hráčům jsme připravili domácí prostředí. Ti však stále prohrávají, ale to nemění nic na tom, že my se přijeli bavit. Dochází k prvním výměnám názorů s místními Poláky, kteří se nachází v blízkosti našeho sektoru.

Před třetí třetinou na ledě probíhá soutěž ve střelbě na branku. Musím říci, že kdyby hráči Třince stříleli takhle přesně jako jejich fanoušci tak to naši borci budou mít opravdu těžké. Po soutěži již začíná třetí třetina.  V té dál podporujeme naše hráče. Ti nám to vrací když Kukumberg dává gól a je vyrovnáno. V sektoru jsou již tradičně nahá těla, bohužel né v příliš vysokém počtu. To nic nemění na tom, že si zápas užíváme. Zápas končí remízou a čeká nás prodloužení. Dále se bavíme fanděním. Již to vypadá, že se půjde na samostatné nájezdy. To se ovšem nelíbilo Jirkovi Šimánkovi a Tomáši Knotkovi a druhý zmiňovaný strhává výhru na naší stranu. V tu chvíli v kotli probíhá obrovská euforie. Užíváme si závěrečnou děkovačku s hráči. Jarda Bednář dokonce dal jedné z fanynek hokejku. Po děkovačce se již vydáváme ven před halu.

Kotel domácích je zaplněn velice zřídka. Slyším je také velice málo. Bylo vidět, že jejich speakr se velice snaží ale, když lidi nechtějí fandit tak prostě fandit nebudou. Předvádějí i odpovídačku se stadionem. Ta se jim povedla ve všech případech

U autobusu čelíme provokacím od zdejších fanoušků. Dochází k pár pěstím. Na což reagují policisté, kteří, nás zahánějí zpět k autobusu. Poté již vyrážíme směr naše město. I cestou zpět se v autobuse dále popíjí a panuje dobrá nálada. Možná se popíjí až moc. To se ukazuje u příjezdu před náš zimní stadion. Jeden z našich fanoušků ve snaze vystoupit vypadává a padá přímo na hlavu. Po chvíli ležení na zemi mu pomáháme se zvednout a odvážíme ho až domů.